Fáze syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření přichází postupně a je popisováno několik fází. 

Počáteční nadšení, které při nástupu do nového zaměstnání zažila většina z nás, střídá období stagnace. Rozkoukali jsme se a uvědomujeme si, že realita je poněkud jiná, než naše představy. Narážíme na všemožné překážky. Nízká podpora vedení, neochota spolupracovníků, nespolupráce klientů a mnohé další. Můžeme se začít cítit nepochopení, nepřijatí. Snažíme se věnovat energii i jiným aktivitám, než je práce. Ne vždy se nám to daří.

Přestáváme v pomáhání ostatním lidem nalézat smysl své práce, a pomalu nastává stadium tzv. frustrace. Naše nespokojenost začíná být viditelná. Odráží se v pracovních vztazích, objevují se problémy, nastupují fyzické a emocionální obtíže.

Následnou reakcí na frustraci je apatie. Přestáváme se angažovat, vykonáváme jen to, co je nezbytně nutné, vyhýbáme se pracovním úkolům, svým klientům či pacientům a svou nechuť přestáváme skrývat. 

Jako o poslední fázi se mluví o tzv. intervenci. Jde o reakci na vyhoření, která nám pomůže postavit se tomuto syndromu. Velmi často je nutná intervence zvenčí. 
 

Platí pro vás popis některého stádia?
Zjistěte více o supervizi >