Co je syndrom vyhoření?
Slovník sociální práce definuje syndrom vyhoření jako soubor příznaků vyskytující se u pracovníků v pomáhajících profesích, odvozený od dlouhodobé nekompenzované zátěže, kterou přináší práce s lidmi.
Syndrom vyhoření je ztráta schopnosti se pro něco nadchnout. Klesá pracovní nasazení, ztrácí se vcítění a pocit zodpovědnosti. Přichází nechuť a lhostejnost ve vztahu k práci, pochybnosti o sobě, negativní postoj k sobě samému, práci, institucím, společnosti a životu.
Příznaky syndromu vyhoření >
Naše intenzivní pracovní nasazení a vysoké očekávání při práci s lidmi, často není vyvažováno odpovídajícím oceněním. A pokud tato situace trvá příliš dlouho, můžeme své snažení začít vnímat jako zbytečné a marné. Bezmoc a beznaděj brzy pociťujeme ve všem, co máme dělat. Práce nás nebaví, vyčerpává nás nejen fyzicky, ale hlavně psychicky.
Přestáváme věřit, že to, co se kolem nás děje můžeme nějak výrazně ovlivnit a svou práci bereme jako nutné zlo, které však potřebujeme k zajištění obživy. Pochybujeme o sobě, nejme spokojeni v práci, později ani doma a v dalších vztazích. Převládá dojem, že uspokojení vlastně nepřichází odnikud.
Fáze syndromu vyhoření >
